Author: Vlastimil Krajčovič

Pro ty, kteří se nedostanou na bohoslužbu a jsou odkázáni na slavení Tridua a Velikonoc doma, se nabízejí tyto pomůcky:

Průvodce velikonočním třídením od P. Sklenáře:

Videa Velikonoce v rodině:

Návody v Katolickém týdeníku:

Omalovánky pro děti:

Materiály pro rodiny s dětmi:

deti.vira.cz

Online Misál

Breviář

Bratři a sestry,

27. března 2021 začne sčítání lidu, které bylo naposledy před deseti lety. Tak jako minule, i tentokrát bude odpověď na otázku příslušnosti k náboženské víře a příslušnosti k církvi dobrovolná.

Z pohledu katolické církve je příslušnost k církvi dána křtem. Katolík je ten, kdo byl v církvi katolické pokřtěn, a tato skutečnost byla zaznamenána do církevních matrik. Za posledních sto let prošla evidence náboženského vyznání a příslušnosti k církvi několika změnami, a nyní je dobrovolná. Česká biskupská konference v roce 2020 publikovala statistický údaj, akceptovaný odbornou veřejností, který říká, že v České republice je v současnosti pokřtěno v katolické církvi 4,591 mil. obyvatel, tedy 43 % obyvatelstva.

Přesto je třeba se ke své církvi přihlásit i při sčítání lidu. Proto Vás vyzýváme, abyste vyplnili údaj v kolonce B10 tak, že zaškrtnete text: Věřící – hlásící se k církvi, a pod tím napsali buď Římskokatolická církev nebo Řeckokatolická církev podle toho, které církve jste členem.

Možná si řeknete, že to není důležité, ale opak je pravdou. Čím méně katolíků se ke své církvi přihlásí, tím menší bude církev v očích státu. Stane se méně významným partnerem, s nímž se méně počítá a jehož hlas bude méně slyšet. Z minulého sčítání víme, že i když se téměř polovina obyvatel rozhodla na tuto otázku neodpovědět, státní úřady, média i společenské vědy číslo ze sčítání (1,082 mil.) považovaly za počet věřících či katolíků. Kolik dalších věřících a katolíků zůstalo ukryto v oné mlčících polovině sčítaných, se už nikdy nedozvíme.

Proti sčítání může být mnoho námitek. Jednou z nich je i názor, že církev je zkažená a zdiskreditovaná, a proto si nezaslouží, abych se k ní přihlásil. Ano, lidská stránka církve nemusí pro každého přitažlivá, ale nepřestává být společenstvím více či méně hříšných lidí kolem Krista. Církev potřebuje obnovu stále, ale tím, že se od ní distancujeme, jí nepomůžeme. Přihlasme se k ní a pak se snažme především úsilím o vlastní svatost o její lepší kredit.

Pamatujme taky na Ježíšův příslib: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi (Mt 10, 32).

Ještě jednou prosíme: přijměte výzvu vyslovit se ve sčítání lidu. Dejme najevo, že jsme katolíci. Řekněme společnosti: Počítejte s námi.

Ze srdce vám žehnají

biskupové Čech, Moravy a Slezska

K 1. neděli postní nám biskup Martin David posílá pastýřský list:

Milovaní bratři a sestry v Kristu,

před několika dny jsme začali Popeleční středou dobu postní a vydali jsme se na cestu k Velikonocům. Výraz, který je s dobou postní úzce spojen, je pokání. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ – to jsou slova, která doprovázejí udílení popelce. Jak ale rozumíme onomu slovu pokání?

Pokání z pohledu křesťanství je především velká touha. Je to touha po proměně, touha po obnově a obrácení, je to začátek nové cesty. Ježíš k ní volá hned na začátku svého působení: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Proto je postní doba příležitostí nově uvěřit Kristu a v síle jeho slov se vydat na cestu vlastní proměny a obnovy. Tato touha má zaznít v našem nitru víc než cokoliv jiného.

Žijeme už rok v mimořádné situaci pandemie, která ovlivňuje celý život společnosti, život církve, i život každého z nás. Pandemie nás uzavřela do životního provizoria, ze kterého bychom se tak rádi vrátili k plnému životu. K životu, ve kterém mohou děti chodit do školy, kdy se můžeme setkávat, společně se sdílet a radovat. Také zde cítíme, jak potřebujeme obnovit život.

Nejinak je tomu i v životě duchovním. I tady nám schází plný život církve, na který jsme byli zvyklí. Svátosti, společenství, bohoslužby, katecheze. Po roce jsme už možná na mnohé rezignovali. Kéž nás v této situaci burcují a pozvedají Kristova slova: „Obraťte se a věřte evangeliu!“  Nezatvrzujme svá srdce k tomuto Kristovu pozvání. Přestože možnosti bohoslužeb jsou stále výrazně omezené, o to více hledejme příležitosti a usilujme o to, jak v osobním a rodinném životě obnovit naše společenství s Bohem, jak neustupovat z cesty poctivého křesťanství.  

V letošním roce si naše diecéze připomíná 25. výročí od založení papežem, svatým Janem Pavlem II. Rádi bychom za toto výročí poděkovali společnou bohoslužbou poslední květnovou neděli v katedrále Božského Spasitele. Zda to bude možné, je teď ještě těžké říci. Už vůbec nelze vědět, zda bude možné vás všechny na tuto bohoslužbu pozvat. K čemu vás chci ale pozvat už nyní je, společně vstoupit na cestu proměny života naší diecéze.  I v životě naší místní církve za dobu jejího trvání ledacos volá po obnově. Samy okolnosti této doby ukazují, že bude potřeba mnohé dělat jinak. Nabídněme své osobní úsilí i společné nasazení ve farnostech. I tady pravdivě vezměme za svou Ježíšovu výzvu k proměně: „Obraťte se a věřte evangeliu“.

 Tuto proměnu není možné začít nikde jinde než u Krista. Obrácení má svůj počátek v důvěře v něho. To je základ našeho společenství s Kristem, našeho rozhodnutí s Kristem žít a vydávat o něm svědectví. Při velikonoční vigilii budeme toto rozhodnutí nově potvrzovat v obnově křestního vyznání. Pro cestu obnovy, kterou chceme začít u Krista, a jako znamení našeho odhodlání chci pozvat vás, věřící a kněze naší diecéze, abyste v letošním roce v každé farnosti naplánovali a uspořádali adorační den.

Až to situace dovolí, měl by to být čas duchovní obnovy farnosti, ve kterém je po celý den příležitost k adoraci, a ve kterém mohou věřící vyslechnout duchovní povzbuzení a získat novou inspiraci k životu s Kristem. V některých farnostech tato tradice adoračních dnů, zavedená téměř před devadesáti lety, stále přetrvává, v mnoha už ale byla přerušena. Výročí diecéze je vhodnou příležitostí obnovit a posílit toto spojení s eucharistickým Kristem.

„Obraťte se a věřte evangeliu“ – vybízí nás Kristus na počátku postní doby a zve nás na cestu proměny. Bůh u této cesty nestojí jako divák, ale jako ten, který nám pomáhá svou milostí. Papež František v poselství k letošní postní době píše: „V každé životní etapě je třeba věřit, doufat, milovat. Kéž nám toto pozvání prožít postní dobu jako cestu obrácení, modlitby a sdílení našich dober, pomůže obnovit osobní a společnou víru, kterou nám dává živý Kristus, naději, již vzbuzuje Duch Svatý, a lásku, jejímž nevyčerpatelným pramenem je Otcovo milosrdné srdce.“

Vydejme se, sestry a bratři, na cestu obnovy a proměny nejen v postní době, ale i v celém roce výročí založení naší diecéze.

K této cestě vám ze srdce spolu s biskupem Františkem žehnáme.

+ biskup Martin apoštolský administrátor